| Úvodní strana | O nás | Aktuálně | Vyhledávání | Mapa webu | Odkazy | Kontakt | Ke stažení
Aktuální čas:

21/10/2017 21:28:13

Web je podporován
Ministerstvem zemědělství
LogoMZe

Provozovatel webu:
MZLU Brno
Logo MZLU

 
Partneři webu:
partneři webu
Více informací


Výběr jazyka:
ceska verze stranek    english version
 

Počet přístupů: 611200
 

© 2008 bezpecna-krmiva.cz
Všechna práva vyhrazena.
Jste zde: Zdravotní nezávadnost krmiv / Rizika zdravotně závadných krmiv
 
Rizika zdravotně závadných krmiv

Fyzikální kontaminace(Fyzikální rizika)

Za fyzikální rizika můžeme považovat  radioaktivní  kontaminaci a fyzikálně – mechanickou kontaminaci.

Radioaktivní  kontaminanty

     Z hygienického a zdravotního hlediska, jde o nejzávažnější kontaminanty. Do krmiv se tyto látky dostávají nejčastěji radioaktivním spadem.

Příčina   -   zkoušky jaderných zbraní,

-         využití nejrůznějších radioizotopů v lidské činnosti,

-         jaderná energetika – havárie jaderných elektráren.

Tyto radioaktivní látky se krmivy dostávají do organismu zvířete v podobě nejrůznějších radionuklidů. Jejich biologický účinek pak závisí na řadě faktorů, z nichž nejvýznamnější je typ a dávka záření.

U ionizujícího záření hovoříme jednak o přímém, jednak o nepřímém účinku na živočišný organismus.

-         Přímý účinek – spočívá v tom, že ionizující částice v buňce zasáhne molekulu a předá jí  energii – což může vyvolat řadu biochemických změn.

-         Nepřímý účinek je dán tím, že tato aktivovaná molekula vyvolá řadu změn na dalších buněčných molekulách za vzniku tzv. radiotoxinů.

Onemocnění  zvířat může probíhat ve formě chronické i akutní.

U nemocných zvířat dochází především k vážnému poškození systému:

- trávicího,

- krvetvorného,  

- nervového a

- reprodukčního.

Při kontaminaci krmiva – poruchy gastroitestinálního traktu – zvracení, průjmy, vytváří se krvavé vředovité změny na sliznicích trávícího traktu.

V krmivu se radioaktivní látky nacházejí v podobě radioaktivních prvků – tzv. radionuklidy. Tyto radionuklidy se z krmiva velmi dobře resorbují a krví jsou roznášeny po celém organismu. Za nejzávažnější lze pokládat radionuklidy cesia 134 a 137(poločas rozpadu 30 let), stroncia a jodu 131. 

Do plodin vstupují radionuklidy především listy a z části kořeny. Proto v nadzemních částech jsou jejich koncentrace vyšší (10x i více).  Například u kontaminované řepy byly prokázány v chrástu 27 x vyšší koncentrace Cs než v bulvách.

Byla prokázána i rozdílná kumulace radionuklidů u jednotlivých druhů krmných plodin.

-         více kumulují   – motýlokvěté pícniny

-         méně kumulují – obiloviny, brambory.

Omezení resorpce radioaktivních látek v gastrointestinálním traktu lze dosáhnout přídavkem přírodních (např. hlinitokřemičitany) nebo syntetických (např. hexakyanoželeznatan) adsorpčních látek přidaných do kontaminovaných krmiv.


Fyzikálně – mechanická kontaminace

Jde o přítomnost hrubých, tvrdých a ostrých, případně prachových částic v krmivech.

Tyto látky kontaminují krmiva:

a)    v souvislosti s narušením životního prostředí (popílek, prach, spady)

b)    při nevhodné sklizni a konzervaci (cizí předměty, zemina)

c)     při ošetření skladování a úpravě krmiv (cizí předměty, zemina)

Tyto kontaminující látky:

- mechanicky poškozují sliznice trávicího traktu (mikrotraumata – ostré zánětlivé stavy – gastritidy, enteritidy)

- mají různé chemické složení, tudíž mohou mít různé toxické vlastnosti

Popílek, prach a spady.

Prachové částice jsou výborným sorpčním materiálem. Mají poměrně velký povrch, na který se mohou vázat vitaminy a stopové prvky a tím výrazně snižovat jejich resorpci. Existují publikace upozorňující na oblasti zvýšeného spadu ve kterých byly prokázány avitaminózy a karence stopových prvků u hospodářských zvířat

Z hlediska hygieny a zdraví zvířat je významnou skutečností, že na svém povrchu často prachové částice  nesou

-         virové partikule

-         bakterie a jejich spory

-         plísně a jejich spory (mykotoxiny),

Tím se mohou prachové částice v krmivech stát významným faktorem přenosu nákaz hospodářských zvířat.

Ostré kovové předměty:

Traumatizují trávicí trakt – velmi nebezpečné jsou hřebíky, kusy drátů, které u přežvýkavců způsobují závažná onemocnění tzv. traumatická onemocnění předžaludků. Výsledkem jsou traumatické záněty čepce, pobřišnice, bránice, osrdečníku, plic, pohrudnice, jater sleziny apod.

Provazy, vlákna textilie:

Zvláště nebezpečné z tohoto pohledu jsou různé provazy a vlákna z umělých hmot, nejrůznější textilie ze kterých se vlivem bachorových rotací, nebo peristaltických pohybů vytváří 10 až 30 kg konglomeráty, které mohou vyvolat až neprůchodnost trávicího traktu.

 

Chemické kontaminující látky (Chemická   rizika)

Způsobují patologické změny v důsledku svých chemických vlastností. Do této skupiny můžeme zařadit anorganické kontaminující látky a organické kontaminující látky.

Anorganické kontaminující látky

Znečištění životního prostředí toxickými prvky je závažným ekologickým problémem. Specifikou těchto kontaminujících prvků je, že v prostředí nepodléhají procesům přirozené degradace. Dostanou-li se do biosféry mohou se pouze přeměňovat v různé sloučeniny, některé mohou dokonce vstupovat do organických molekul.

Jde zejména o různé toxické prvky, které se do krmiv dostávají spadem (exhaláty), z hnojiv a některých pesticidů. Tyto prvky většinou kontaminují půdy a odtud se dostávají do krmných plodin.

V poslední době jsou přítomny v krmivech nejčastěji kontaminanty zejména následujících metaloidů.

      Pb,  Cd,  Hg,  As,  Al,  Cu,  Mn,  Be,  Cr,  Sn,  Se,  F,

Za rizikové anorganické kontaminanty s globálním významem lze považovat především olovo (Pb), kadmium (Cd) a rtuť (Hg). Z hlediska toxicity lze za nejtoxičtější prvek pokládat kadmium (Cd), dále následuje rtuť (Hg) a za nejméně toxické z uvedených prvků lze uvést olovo (Pb).

Kadmium (Cd):  

Zdroje – exhaláty metalurgického a chemického průmyslu, čistírenské kaly, nekvalitní fosfátová hnojiva,

Rtuť (Hg):

Zdroje – spalování fosilních paliv, z provozů povrchových úprav kovů, elektrochemický průmysl, průmyslové kaly a byl součástí starších pesticidů (mořidel AGRONAL). V přírodním prostředí, zejména ve vodách v důsledku mikrobiální činnosti jsou anorganické sloučeniny rtuti transformovány na toxičtější organické formy (metylrtuť), které se velmi dobře resorbují do organismu a jsou toxičtější.

 Olovo (Pb)

Zdrojem především automobilová doprava – kde se sloučeniny Pb dosud v omezené míře přidávají do benzinu jako antidetonační prostředek. Pb je při spalování benzinu emitováno do prostředí v podobě Cl- , B-, O- a kontaminuje zejména rostlinné porosty kolem komunikací. Další zdroje jsou hutě, teplárny, hliníkárny a magnezitové doly. V životním prostředí se nacházejí jak v anorganické formě (sulfid, uhličitan, síran, chroman), tak v organické podobě (např. tetrametylolovo, tetraetylolovo apod.). Organické sloučeniny olova jsou velmi dobře rozpustné v tukových látkách, což jim umožňuje vysokou resorbovatelnost v trávicím traktu oproti organickým sloučeninám. V krvi se většina přijatého Pb váže na erytrocyty. V organismu zvířat olovo denaturuje bílkoviny, a tím dochází k inaktivaci řady enzymů.

Eliminace těžkých kovů z půdy

Některé rostlinné taxony využitelné k „asanaci“ půd:

      Travnička (Armeria);  Kostřava ovčí (Festuca ovina) a Silenka (Silene).

Tyto rostliny jsou schopny hromadit velké množství Cu, Pb, Ni, Cd, Zn.

Organické kontaminující látky

Jde o obrovskou škálu nejrůznějších organických látek.

Z hlediska kontaminace krmiv připadají v úvahu nejčastěji zdroje se skupiny - Kontaminanty z průmyslové výroby

- Kontaminanty ze zemědělské výroby (pesticidy)

Kontaminanty z průmyslové výroby

 V průběhu uplynulých desetiletích bylo pro potřebu rozvoje dalších průmyslových odvětví syntetizováno obrovské množství organických látek, nebo řada z těchto organických molekul vznikla jako doprovodné produkty při nejrůznějších výrobách. Většina z těchto organických pátek představuje molekuly, které se v přírodním prostředí nevyskytuj. Proto řada z nich v životním prostředí nepodléhá běžné biodegradaci. V této souvislosti hovoříme o perzistentních organických polutantech. Jejich riziko spočívá v tom, že kontaminují potravní řetězce a tím se dostávají   do živých organismu včetně člověka, a zde mohou vyvolat řadu patologicko fyziologických a morfologických změn. Výsledkem je řada těžkých onemocnění u zvířat a člověka, často neslučitelných se životem. Mezi nejvýznamnější organické polutanty patří především jednotlivé skupiny substituovaných aromatických uhlovodíků:

Polychlorované bifenyly (PCB)

Jsou považovány za globální polutanty s vysokým akumulačním potenciálem, velmi odolné k biologickému rozkladu. Přesto, že oficiálně jejich výroba skončila v roce 1983, jejích používání pokračovalo ještě mnoho následujících let a s rezidui těchto látek se setkáváme v krmivech a potravinách až do současné doby. Za největší přírodní rezervoár PCB lze považovat sladkovodní sedimenty, z nichž se podle podmínek mohou uvolňovat. Proto je stále aktuální jejich monitorování ve všech složkách prostředí včetně krmiv a potravin. Za nejvhodnější indikátory PCB v životním prostředí je považována zvěř a drobní zemní savci.

Celkem do této skupiny látek patří teoreticky 209 chemických individuí (tzv. kongenery). Vznikají při nedokonalém spalování organických materiálů. Při jejich dalším spalování při teplotách pod 1 200◦ C z nich vznikají ještě toxičtější dioxiny. Jsou přítomné především v olejích používaných do transformátorů, kondensátorů, hydraulických zařízení, jsou součástí řady nátěrových hmot a využívají se jako organická rozpouštědla. Do této velké skupiny látek lze zařadit i podobné polybromované difenylethery, které se používají jako ohnivzdorné látky do nejrůznějších plastických hmot.

Dioxiny

Dioxiny jsou organické aromatické uhlovodíky velmi podobné chemickými i toxikologickými vlastnostmi PCB. Dioxiny vznikají při teplotách 150 - 800ο C, v přítomnosti chloru, organické hmoty, kyslíku a příslušného katalyzátoru (např. mědi). Ve své molekule mohou obsahovat 1 – 8 atomů chloru. V životním prostředí jsou velmi stabilní vůči degradaci. Jejich poločas rozpadu v půdě je 10 – 12 let podle typu kongeneru. Hromadí se zejména v jílu a jílovitých půdách, na které se velmi dobře adsorbují.

Zdroje dioxinů:

-         chemický průmysl - výroby chemikálií obsahující Cl

-         spalování komunálního a zdravotnického odpadu (jeden z nejvýznamnějších zdrojů)

-         spalování uhlí, rašeliny i dřeva (200-400°C)

-         metalurgický průmysl (hutě)

-         celulózky, cementárny, vápenky

-         výroba pesticidů (pentachlorfenol, heptachlor, dieldrin, toxafen),

-         spalování strnišť, slámy, lesní požáry, sopky

-         zdrojem dioxinů mohou být i nevhodné způsoby sušení pícnin (použití nevhodného paliva)

U člověka 90 % přijatých dioxinů pochází z potravin (z toho 80% živočišného původu),  tzv. jsou původem z krmiv!

Ftaláty

Používají se jako změkčovadla do plastických hmot (převážně do PVC). Protože tyto látky většinou nejsou v polymeru plastu vázány, mohou se lehce uvolňovat do kontaktního media. Vyluhovatelnost se zvyšuje v přítomnosti proteinů, tuků a dalších látek.

Jde o estery kyseliny ftalové (PAE). Nejvíce používanými ftaláty jsou  dimethyl ftalát (DMP), diethyl ftalát (DEP), di-n-butyl ftalát (DBP), di-n-octyl ftalát (DOP), di-2-ethylhexyl ftalát (DEHP) a butyldenzyl ftalát (BBP).

Zdroje:

-         obalové materiály, podlahové krytiny, nátěrové hmoty,

-         exhaláty z chemických továren a spaloven komunálních odpadů,

-         vyluhováním ze skládek odpadů,

-         PVC potrubí, hadic, plastových nádrží,

-         nátěrové hmoty s přídavkem ftalátů,

-         plastové hračky,

-         kosmetické přípravky,

-         zdravotnický materiál a některá léčiva,

Ftaláty podléhají mikrobiální biodegradaci za aerobních podmínek poměrně rychle. V anaerobních podmínkách je biodegradace poměrně velmi pomalá. V půdě se mohou vázat na organické složky na kterých velmi dlouho perzistují. U živočichů ftaláty metabolizují pod účinkem esteráz a činností izoenzymů cytochromu P 450 na řadu oxidovaných metabolitů. Savci vylučují ftaláty ve volné nebo konjugované formě převážně močí.

Kontaminanty ze zemědělské výroby (pesticidy)

Pesticidy – jde o látky používané v zemědělství k ochraně kulturních rostlin.

Řada z nich byla z hlediska aplikace zakázána DDT, HCH (1975), HCB (1980), přesto s jejich rezidui a degradačními produkty se setkáváme dosud.

Vliv pesticidů na hospodářská zvířata je závislý na jejich fyzikálních, chemických a toxikologických vlastnostech, druhu, pohlaví, stáří. Zvláště citlivá jsou zvířata podvyživená a mláďata dále stará a nemocná zvířata.

Dostanou-li se pesticidy do krmiva mohou u zvířat vyvolat chronické nebo akutní otravy, případně mohou jejich rezidua pronikat do potravinového řetězce.

 

Kontaminující látky biologického charakteru (Biologická rizika)

Mají původ v živých organismech a většinou jim přechází hrubé závady charakterizované nedodržováním hygienických předpisů a nařízení při výrobě uskladnění a manipulaci s krmivy.

Jedná se o kontaminanty 

a)    subcelulární (cizí geny, priony, viry)

b)    mikrobiální (bakterie, houby, jednobuněční parazité)

c)     makrobiální (mnohobuněční parazité, bezobratlí živočichové a obratlovci)

Subcelulární kontaminanty

Genetické kontaminanty:

Jde o krmiva jejichž původ je v geneticky modifikovaných organismech. Na gen, který je uměle zabudován do geonomu lze pohlížet jako na genetickou kontaminantu.

Priony

Priony jsou proteinové částice vyskytující se běžně ve všech tkáních živočichů a člověka. Uvádí se, že mají významnou funkci v buňce při opravách genetické informace, zvyšují životaschopnost buněk, podílí se na vzniku dlouhodobé paměti. Prionová bílkovina je nutná pro regeneraci buněk, spánek a řízení vnitřních biologických hodin. Bylo dokázáno že priony v nervové soustavě vytváří dlouhodobou paměťovou stopu (proces uchování paměti. Rovněž bylo dokázáno, že prionový protein (PrP) je potřebný pro hemopoetické kmenové buňky pro jejich prosperitu a dlouhodobé dělení.

Infekční priony:

V současné době je jedním z nejvíce diskutovaných problémů přenos prionů krmivy. Priony v krmivech jsou považovány za infekci přenášející částice (5 nm = 10-9 m) odpovědné za vznik  prionových onemocnění. Jde o skupinu onemocnění způsobujících spongiformní (houbovité) změny v CNS (centrální nervová soustava). Z hlediska problematiky krmiv je jako rizikový přenos prionů vyvolávající tzv. BSE (bovinní spongiformní encefalopatii). Prvně byla zjištěna v r. 1986 ve Velké Británii. Původcem je prion značně odolný – v půdě se váže na půdní jílovité částice (velmi významná vazba na montmorilonit, bentonit) kde může přežívat řadu let a odolává běžným asanačním opatřením. Vazba prionu na minerál se může narušit až varem ve vodě do které jsou přidávány detergenty. Navíc se uvádí, že infekčnost prionů vázaných na půdní částice vzroste až 680 krát. Z tohoto pohledu se půda může stát významným zdrojem nákazy. Proto se v současné době stále více začíná hovořit o prionovém znečištění životního prostředí.

Pravděpodobným zdrojem nákazy pro hospodářská zvířata byly masokostní moučky přidávané do krmiv.

Viry

V současné době je známo obrovské množství druhů virových partikulí. Řada z nich jsou významnými patogeny rostlin, živočichů i člověka. Některé viry vystupují jako patologické agens velmi nebezpečných nákaz. Jde o velmi kontagiózní onemocnění šířící se nejrůznějšími cestami, a to zejména přímým kontaktem od nemocných zvířat, případně prostřednictvím jejich sekretů a exkretů, u hospodářsky významných zvířat i  jejich produkty, obsahující infekční nakažlivé partikule. V přenosu virů sehrává významnou roli i řada faktorů jak abiotických, např. proudění vzduchu, nebo biotických, například živočichové, jako jsou nejrůznější skupiny bezobratlých i obratlovců. Významný z hlediska přenosu viróz je i člověk, který se dostává do přímého kontaktu se zvířaty nebo krmivy určenými pro jejich výživu. Řada virů se může přenášet i vertikálním způsobem, tj. z matky na plod již v průběhu intrauterinního života. Existuje řada virů u kterých může být krmivo jejich významným nosičem a které mohou u zvířat vyvolat řadu velmi závažných onemocnění. Jejich diagnostika v krmivech je problematická. K rozvoji infekce dochází až po vstupu krmiva kontaminovaného viry do živého organismu. Nejvýznamnější patogenní viry které mohou kontaminovat krmiva a které mohou být zdrojem nákazy lze zařadit do níže uvedených čeledí (f.) a rodů (g.):

Skupina RNA virů:

f. PICORNAVIRIDAE

g. Enterovirus (Nakažlivá obrna prasat, vezikulární nemoc)

g. Aphtovirus (Slintavka a kulhavka)

f. CALICIVIRIDAE (přenos krmivem málo pravděpodobný)

g. Calicivirus (Vezikulární exanthém prasat)

f. RHABDOVIRIDAE (přenos krmivem málo pravděpodobný)

g. Lyssavirus (Vzteklina)

g. Vesiculovirus ((Vezikulární stomatitída)

f. TOGAVIRIDAE

g. Pestivirus (Mor prasat)

f. CORONAVIRIDAE

g. Coronavirus (Infekční gastroenteritida prasat, Infekční enteritida krůt)

f. PARAMYXOVIRIDAE

g. Paramyxovirus (Newcastleská choroba – pseudomor drůbeže, Mor skotu)

 

Skupina DNA virů:

f. PARVOVIRIDAE

g. Parvovirus (Parvovirózy skotu, prasat, psů)

f. HERPESVIRIDAE

g. Poikilovirus (Aujeszkyho choroba)

g. Thetalymphoctryptovirus (Markova choroba)

f. IRIDOVIRIDAE

g. Iridovirus (Africký mor prasat)

f. ADENOVIRIDAE

g. Mastadenovirus (Adenovirózy savců – skotu, prasat, ovcí, psů)

g. Aviadenovirus (Adenovirózy ptáků – bronchitídy, hepatitídy, enteritídy, syndrom poklesu snášky)

f. POXVIRIDAE (přenos krmivem málo pravděpodobný)

g. Orthopoxvirus (Neštovice krav)

g. Suipoxvirus (Neštovice prasat)

Prevence kontaminace krmiv patogenními viry spočívá na dodržování hygieny při manipulaci, skladování a výrobě krmiv, dále v termickém ošetření krmiv živočišné provenience a důsledném veterinárním dozoru, především u dovážených živočišných krmiv. Z hlediska přenosu viróz je nutné zamezit styku nemocných zvířat z krmivy nebo krmnými komponentami. Monitorovat nákazovou situaci a z oblastí výskytu nebezpečných viróz zakázat dovoz krmiv a krmných komponentů, včetně produktů a potravin animální provenience. Mezi preventivní opatření lze zahrnout pravidelné monitorování výskytu škodlivých živočichů, zamezení jejich přístupu do výroben a skladů krmiv, pravidelné provádění desinfekce, desinsekce a deratizace v těchto prostorech. Vlastní dekontaminace virů v krmivech je problematická, protože existuje velká rozdílnost v citlivosti konkrétních virů vůči jak fyzikálním, tak i chemickým látkám. Technologické procesy při výrobě krmiv, zejména ty, které využívají vysoké teploty a tlak většinu virových partikulí inaktivuje.

mikrobiální kontaminace krmiva

–       bakterie a jejich produkty,

–       houby (plísně) a jejich produkty,

–       jednobuněční parazité a jejich vývojová stádia.

 

Bakterie jako původci závažných onemocnění zvířat

Bakterie sporogenní (nákaza se šíří sporami přítomnými v krmivu):

Bacillus anthracis (sněť slezinná)

Clostridium chauvoei (sněť šelestivá),

Clostridium perfringens – různé serotypy (infekční enterotoxemie)

Clostridium septicum (snětivý zánět slezu u ovcí – BRADSOT)

Clostridium novy (nekrotický zánět jater ovcí)

Clostridium botulinum – různé serotypy (botulismus)

Jde především o anaerobní mikroorganismy.U těchto bakteriálních nákaz se zvířata nakazí sporami které kontaminují krmiva. Vegetativní stádia těchto mikroorganismů jsou producenty biologicky velmi účinných toxinů vyvolávajících závažná onemocnění až smrt zvířat i člověka. Jedním z nejvýznamnějších toxinů je botulotoxin. Spory jsou latentní stádia mikroorganismů vysoce odolné vůči vnějším vlivům, ale i většině desinfekčních prostředků. Běžně používané technologické procesy při výrobě krmiv je neničí. Proto ochrana krmiv před kontaminací krmiv sporami spočívá především na prevenci, to znamená, aby krmiva nepřišla do styku s nemocnými zvířaty, ale i nežádoucími organismy (bezobratlými i obratlovci), kteří spory přenáší. Rovněž je nutné krmiva chránit před kontaminací zeminou a prachem na jejichž částicích jsou spory velmi často uchyceny.

Bakterie nesporogenní:

Erysipelothrix rhusiopathiae (červenka prasat)

Listeria monocytogenes (listerióza)

Pasteurella multocida a P. haemolytica (pasteurelóza )

Franciscella tularensis (tularémie)

Brucelos melitensis, B. abortus, a další serotypy (brucelóza)

Mycobacterium sp.- různé druhy (tuberkulóza)

Mycobacterium paratuberculosis (paratuberkulóza)

Fusobacterium necroforum (nekrobacilózy)

Streptococcus sp. - různé druhy (streptokokové infekce)

Staphylococcus aureus, S. pyogenes (stafylokokové infekce)

Salmonella sp. - různé druhy a serotypy (salmonelózy)

Escherichia coli - různé serotypy  (kolibacilózy)

 

Jednobuněční parazité a jejich vývojová stádia

Mezi nejvýznamnější jednobuněčné parazity patří prvoci ze třídy Kokcidie (Coccidia). Jde o velmi frekventované onemocnění vyskytující se prakticky u všech hospodářských zvířat. U dospělých jedinců onemocnění probíhá většinou bez klinických příznaků, zatím co u mláďat se setkáváme s intenzivními projevy onemocnění. Zvířata se nejčastěji nakazí oocystami  nacházejícími se v krmivech, nebo pitné vodě kontaminovanými výkaly nemocných zvířat.

Nejvýznamnější nákazy vyvolané prvoky (Protozoa)

g. Isospora (Toxoplasma gondii - toxoplazmóza)

g. Eimeria (Kokcidiózy u savců a ptáků)

Preventivní opatření spočívá v důsledné hygieně při výrobě a uskladnění krmiv. Je nutné zamezit jakémukoliv znečistění krmiv a krmných surovin výkaly a trusem nemocných zvířat. V chovech drůbeže se preventivně proti vzniku kokcidiózy podávají v krmivech doplňkové látky ze skupiny kokcidiostatik. V poslední době se hledá vhodná alternativa náhrady kokcidiostatik. Z pohledu krmiv je předmětem zájmu využití některých rostlinných aditiv s kokcidiostatickými účinky.

 

Makrobiální kontaminace

Mnohobuněční parazité

         Parazitární infekce představují významná onemocnění zvířat. Krmiva ve kterých se nacházejí parazité, jejich vajíčka, vývojová stádia nebo jejich invazní larvy jsou hlavním zdrojem nákazy helminty. Jejich vývojová stadia se vyvíjí buď v půdě u tzv. geohelmintů, nebo v jiném živém organismu (bezobratlým nebo obratlovci), pak hovoříme o biohelmintech. Dospělci jednotlivých druhů vnitřních parazitů cizopasí především v trávicí soustavě, ale i plicích, játrech, případně i v jiných orgánech hostitelského organismu. Hospodářská zvířata mohou být i mezihostitelé vývojových stádií u některých parazitů. Typickým příkladem jsou např. lidské tasemnice Tasemnice bezbranná (Taeniarhynchus saginatus) a Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) Existuje velké množství endoparazitů, které mohou kontaminovat krmiva.

Motolice - Trematoda (způsobující motoličnatost zvířat)

Tasemnice – Cestoidea (způsobující střevní parazitózy, často hospodářská zvířata vystupují jako mezihostitelé lidských tasemnic parazitujících ve střevě člověka)

Hlístice – Nematoda

- Háďata – Rhabdiata (Hádě dobytčí a H. prasečí)

- Měchovci – Strongylata (Zubovky, Srostlice, Měchovci,Vlasovky, Plicnivky)

- Škrkavice – Askaridata (Škrkavky)

- Roupy – Oxyurata (Roupy)

- Nitkovci – Trichocephalata (Tenkohlavci, Kapilárce, Svalovec)

Prevence přenosu parazitóz prostřednictvím krmiv opět spočívá v důsledné hygieně při výrobě a uskladnění krmiv a jejich ochranu před kontaminaci výkaly a trusem nemocných zvířat. Při výrobě průmyslových krmiv se riziko nákazy výrazně snižuje. Riziková jsou zejména neupravená krmiva podávaná v čerstvém stavu nebo u zvířat při pastevním chovu, kde vajíčka, nebo vývojová stádia parazitů, nebo i přítomnost mezihostitelských organismu přítomných v pastevních porostech může být zdrojem nákazy. K preventivním opatřením patří i zamezení kontaktu chovaných zvířat se zvířaty volně žijícími a jejich přístup ke krmivům. Proto i nedílným preventivním opatřením je pravidelné provádění desinsekce a deratizace prostorů výroben a skladů krmiv.

Bezobratlí živočichové (skladištní škůdci – brouci, roztoči a hmyz)

Obecně lze konstatovat, že problematice skladištních škůdců je v současné době věnována malá pozornost i přes jejich obrovský ekonomický význam.

- přímé ztráty

1)     konzumují krmiva

2)     znečišťují krmiva výkaly (patogeny)

3)     odumřelí bezobratlí mohou mechanicky poškozovat sliznice GIT

4)     způsobují alergie

- nepřímé ztráty

poškozují teplotní a vlhkostní izolace budov, narušují elektrická zařízení,...

Roztoči (Acarina)

Tato skupina živočichů je velmi rozšířená a prakticky se s nimi můžeme setkat ve všech biotopech v rámci biosféry. Uvádí se, že existuje minimálně 30 000 druhů roztočů. V našich skladech žije asi 100 druhů, k nejvýznamnějším roztočům patří asi 25 druhů. Roztoči jsou poměrně malí živočichové, podle druhu jejich velikost kolísá v rozmezí od 0,3 do 1 mm. Jejich vývoj od vajíčka po dospělce trvá řádově od několika dnů do několika měsíců a je ovlivněn především teplotou prostředí. Jde o nejvíce zastoupené škůdce skladovaných surovin, krmiv a potravin, a to rostlinného i živočišného původu. Kontaminace skladovaných komodit roztoči v ČR je velmi častým problémem. U odebraných vzorků obilí byly u 87 % vzorků prokázána kontaminace roztoči. Výskyt roztočů v krmivech a dalších produktech je často podceňován.

Dopad: vznik „nemoci zvířat a člověka (nemoci z povolání)

Jde především o alergie (astma, vyrážka až anafylaktický šok).

Pisivky - Psocoptera

Jde o třetí nejvýznamnější skupinu skladištních škůdců za roztoči a brouky.

     Nejfrekventovanější pisivky (asi 9 druhů)

-         Liposcelis decolor

-         Liposcelis paeta

-         Lachesilla pedcularia

-         Liposcelis entomophila)

Brouci

Brouci (Coleoptera) jsou druhově nejpočetnějším řádem hmyzu a druhou nejfrekventovanější skupinou skladištních škůdců. Mezi  nejčastěji se vyskytující skladištní brouky patří asi 23 druhů. K ekonomicky závažným druhům patří:

-         Pilous černý (Sitophilus granarius)

-         Pilous rýžový (Sitophilus oryzae)

-         Pilous kukuřičný (Sitophilus zeamais)

-         Lesák skladištní (Oryzaephilus surrinamensis)

-         Lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus)

-         Korovník obilní (Rhyzoperhta dominica)

-         Potemník skladištní (Alphitobius diaperinus)

-         Potemník hnědý (Tribolium castaneum)

-         Potemník ničivý (Tribolium destruktor)

-         Potemník moučný (Tenebrio molitor)

-         vrtavec plstnatý (Niptus hololeucus)

-         Zrnokaz hrachový (Bruchus rufimanus)

-         Zrnokaz čočkový (Bruchus lentis)

-         Zrnokaz luštěninový (Bruchus luteicornis)

-         Zrnokaz fazolový (Acanthoscellidesobtectus)

-         Trojatec ničivý (Tribolium destructor)

-         Trojatec hnědy (Tribolium castaneum)

-         Trojatec skladištní (Triboliumconfusum)

-         Rušník skladištní (Trogoderma granarium)

-         Červotoč spižní (Stegobium paniceum)

Motýli - Lepidoptera

Nejfrekventovanější jsou motýlí housenky:

-         zavíječ moučný (Ephesitia kuchniella)

-         zavíječ paprikový (Plodia interpunctella)

-         makadlovka  obilná (Sitotroga cerealella)

-         mol obilný (Nemapogon granellus,)

což jsou významní škůdci obilnin.

Obratlovci ze třídy ptáci (Aves) a savci (Mammalia)

Nejvýznamnější ptáci:

Racek chechtavý (Larus ridibundus) významný přenašeč salmonel

Holub domácí ( Columba livia f. domestica)

Hrdlička divoká (Streptopelia tortur)

Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)

Jiřička obecná (Delichon urbica)

Vrabec domácí (Passer domesticus)

Vrabec polní (Passer montanus)

 

Nejvýznamnější hlodavci:

Potkan (Rattus norvegicus)

Myš domácí (Mus musculus)

Hraboš polní (Microtus arvalis)

Hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus)

Hryzec vodní (Arvicola terrestris)

Myšice (Apodemus)